25 000 Kč
25 000 Kč
Jsme pětičlenná rodina - manžel, dcera Kateřina (18), dcera Andrea (15), syn Jiří(14) a já. Dcera Andrea a syn Jiří jsou zdravotně postiženi.
Andrea se s postižením narodila, syn je po zástavě srdce a po kómatu. Dcera Andrea je držitelkou ZTP/P. Je mentálně i pohybově postižená. Narodila se s rozštěpem horního patra (je po operaci) a s rozštěpem pravé duhovky (kočičí oko). Dle posudku lékařů neměla Andrea vůbec chodit, ale po intenzivní rehabilitaci a lázeňské péči se v pěti letech postavila na nohy a „chodí." Je to chůze neobratná, pomalá a jen na krátkou vzdálenost. Levou nohu stáčí dovnitř, pravou našlapuje na vnější stranu chodidla. Má propadlou klenbu a chůze jí dělá viditelné potíže. Sebemenší nerovnost chodníku končí dceřiným pádem. Má autistické prvky. V roce 2012 jí otekla noha a lékaři zjistili ucpaný lymfatický systém. Zkracují se jí šlachy na rukou i nohou. Dcera navštěvuje denně Základní a Praktickou školu v Brně na Ibsenově ulici.
Syn Jiří se narodil jako zdravé dítě. V pěti letech omdlel ve školce. Na základě popisu čtyřleté holčičky mu diagnostikovali epilepsii. Byl převezen do dětské nemocnice, kde jsme byli hospitalizováni 10 dnů. Přestože všechna provedená vyšetření dopadla negativně, byl zařazen mezi epileptiky. Když syn omdlel, stalo se to vždy ve školce. Až po půl roce se mu to přihodilo doma na zahradě, kdy zůstal v bezvědomí. Lékař přivolané záchranné služby řekl, že takto záchvat epilepsie nevypadá a příčina musí být jiná. Od té doby jsme dva roky vedli s lékaři „válku" o tom, co synovi skutečně je a ti nechtěli slyšet nic o tom, že by se v diagnóze zmýlili. Vyhledali jsme jiného neurologa, který tvrdil, že to epilepsie není, ale něco od srdce. Nikdo ho nebral vážně, protože nebyl kardiolog. Šli jsme tedy na kardiologii, kde mě narovinu řekli, co si to dovoluji, když nejsem lékař, zpochybnit diagnózu. „Bitvu" jsme prohráli a syn byl dále léčen na epilepsii. 13. 11. 2007 měl další zástavu srdce. Léky, které užíval na epilepsii, mu ublížily a navíc opravdový problém se neléčil.
Ten den, co měl syn zástavu, byla velká námraza na silnicích a sanitka, která jindy u nás byla za pět minut, přijela až za patnáct minut. Syn byl tedy 20 minut oživován laicky mnou a manželem, poté ho lékaři ze sanitky zaintubovali a oživovali dalších 20 minut. Potom byl převezen do nemocnice na ARO. Byl udržován v umělém spánku. Díky panu primáři z ARA, který si všiml synovy nepravidelné srdeční činnosti, se začali zajímat i kardiologové, kteří konečně uznali, že syn epilepsii nemá a neměl, ale že má poruchu srdečního tepu. Po pěti dnech začali syna budit z umělého spánku. On se však neprobudil a zůstal v kómatu.
V nemocnici jsme strávili dva měsíce. Nezapomenu na to, jak se k nám chovalo několik lidí z personálu. O synovi mluvili jako o živém masu a při propuštění mě dokonce jedna sestra a jeden lékař řekli, abychom syna dali do hospicu, že se z toho nedostane.
Našli jsme si paní, která se zabývá „bazální stimulací." Syn se začal pomalu budit. Tento stav trval osm měsíců. Musím říci, že kdo se nesetkal s někým, kdo byl v kómatu, nemá vůbec ponětí, co se s tou osobou stane. Vše zapomene, nemá polykací ani dávící reflex, pud sebezáchovy, neumí plakat, smát se. To vše se musí znovu naučit.
Tracheostomii Jiříčkovi odstranili již v nemocnici, ale zůstala mu zažívací sonda. Trvalo ještě další dva měsíce, než jsme mu vyvolali dávící a zažívací reflex, potom jsme ho učili pít a jíst. Jídlo docela jde, ale nejhorší bylo naučit ho pít. Když to zvládl za pomoci bazální stimulace, ještě tři týdny jsme čekali, než mu odstranili zažívací sondu (PEG), spěchali jsme na to, neboť by syn mohl dostat sepsi Myslela jsem si naivně, že nám lékaři pomohou. Zmýlila jsem se. Nejvíce nám pomohla paní Červenáková s bazální stimulací.
I Jiřík je držitelem průkazky ZTP/P.
„Boje" máme s pojišťovnou. Odmítá nám cokoli dát, jediné, s čím nebyl problém, byl invalidní vozík pro Jiříka, Jinak se s ní stále dohadujeme, hlavně pak ohledně lázní, které nám odmítají dát. Jiřík je po mentální stránce na tom hodně lépe. Vnímá, směje se a chápe, co se mu říká, rád sleduje v televizi pohádky. Nehýbe se však, nemluví - řeč je spojená s pohybem. Potřebuje nutně rehabilitace a lázně. Já s ním denně cvičím, ale jsem laik a on potřebuje odbornou pomoc. Platili jsme dva fyzioterapeuty, kteří k nám chodili, ale paní odešla pracovat na zdravotní středisko a pán do Rakouska. Nikoho dalšího nemůžeme sehnat. Lázně a rehabilitační středisko s ubytováním si nemůžeme finančně dovolit a pojišťovna nám je odmítá od začátku proplácet. To sice nechápu, neboť kdyby se synův zdravotní stav zlepšil, od pojišťovny bychom nic nepotřebovali. Poslední problém s pojišťovnou byl, když nám odmítla po synově náročné operaci proplatit k jeho převozu z nemocnice sanitku. I když se synem denně cvičím, břišní sval mu vytáhl kyčel a syn musel podstoupit operaci. Byl operován v pražské nemocnici v Motole. Po ní dostal sádry na obě nohy od pasu až po kotníky, nohy roztažené do písmene „V" a převoz domů jinak než v sanitním voze nebyl možný. Nikdo si nedovede představit, jak je strašně bolestné vidět syna, který byl od malička stále v pohybu, všímavý, se zájmem o vše, co se kolem děje, ve stavu v jakém je dnes.
Rodinné finance zajišťuje pouze manžel a rodinný rozpočet je velmi omezený, proto se na Vás obracím se žádostí o finanční pomoc pro syna Jiřího, aby mohl jezdit do lázní a hodně rehabilitovat, což by jistě vedlo ke zlepšení jeho zdravotního stavu. Slyšeli jsme o cvičení REHABKLIM v sanatoriu Klimkovice, kam bychom se rádi přihlásili – stojí asi 69.000 Kč.
Děkuji Vám za jakoukoli poskytnutou peněžní částku a jsem s pozdravem
Lucie Hanáková.
Z důvodu navýšení ceny rehabilitací se zvyšuje pro Jiříka Hanáka cílová částka o 5 000 Kč.
Dobrým skutkem pro Jiříka Hanáka je finanční dar 25 000 Kč na částečnou úhradu rehabilitací RehaKlim v Klimkovicích.
Lucie Hanáková, maminka
Brno
Telefon: 777 028 730
Díky všem, darovali jste již celkem 25 000 Kč!
Symbol hvězdičky (*) informuje, že dar dosud není na našem účtu. Pokud jej neobdržíme do měsíce po záznamu daru, bude tento smazán a odečten.