Účel sbírky: rehabilitační program

Mikuláš Rak

Můj příběh začíná v době, kdy se maminka s tatínkem rozhodli, že můj starší bráška bude mít ještě sourozence. Myslím, že pro všechny bylo překvapení, když se od pana doktora dozvěděli zprávu: „maminko, ale já vidím ve Vašem bříšku dvě miminka“.

Všichni byli šťastní a začali se připravovat na to, že budeme trošičku větší rodinka, než asi bylo původně v plánech. Začátek maminčina těhotenství probíhal v naprostém pořádku, hezky jsme v bříšku s bráškou rostli a vyvíjeli se, ovšem na pravidelné kontrole ve 24 týdnu se panu doktorovi něco nezdálo a proto jsme museli urychleně do Prahy do UPMD Praha Podolí kde maminku vyšetřili a řekli, že je nutný operační nitroděložní zákrok, neboť jsme si s bráškou Matyáškem začali ubírat výživu a jeden z nás jí měl moc a druhý málo. Operace se naštěstí povedla a my jsme ještě s bráškou mohli zůstat v bříšku a dále se vyvíjet. To pondělí ráno 29. týden, co jsme byli u maminku v bříšku, rozhodlo se, že už je nejvyšší čas, abychom se podívali na svět, protože u maminky už se nám nedaří tak jak by mělo a tak se vše chystalo na náš porod císařským řezem.

Ze začátku jsme museli být v takovém domečku, kterému všichni říkali inkubátor, napojeni na spoustu přístrojů kyslík a další. Starali se o nás moc hodné tety a maminka u nás byla každý den a tatínek také docela často. Už zde dle prvních vyšetření mamince a tatínkovi pan doktor řekl, že musíme sledovat můj vývoj, neboť moje hlavička a mozeček nebyl dle nich vývojově tak jako u mého brášky a ostatních dětí. Těsně před tím, než jsme mohli jít domů, nás ještě převezli do Fakultní nemocnice v Olomouci, ale to už jsme byli skoro doma. Během pár dní si nás už opravdu maminka s tatínkem vezli domů a tam jsme poprvé viděli i nejstaršího brášku Tobiáška.

Chodili jsme hodně často cvičit a neustále po nějakých vyšetřeních, na různé kontroly a během několika prvních měsíců si prošli spoustou dalších trablů. Pořád nám něco stálo v cestě abychom si mohli už konečně užívat bez návštěv doktorů a nemocnic. A když už se zdálo, že bude všechno v pořádku i cvičení mě začalo jít tak si u mě maminka všimla šilhání a následná kontrola u pana doktora Hálka na neurologii už potvrdila i mou momentální diagnózu Dětské mozkové obrny s postižením dolních končetin.

Od té doby se snažíme všichni intenzivně cvičit a rehabilitovat a neustále cvičím na speciální klinice v Ostravě. Maminka říká, že jsem moc šikovný a snažím se. Mám taky velkou motivaci ve svých brášcích, kteří kolem mě běhají a občas zlobí. Chci běhat s nimi a tak se musím snažit. Jak maminka s tatínkem říkají, chce to čas. Ale já vím, že je jednoho dne překvapím a začnu běhat taky.

Mikuláš Rak

Dobrým skutkem pro Mikuláška Raka je finanční příspěvek ve výši 32 400 Kč
na neurorehabilitační program na Klinice Axon.

Tomáš Rak
Olomouc
608 969 415