Terezka Varyšová
Jmenuji se Terezka, mám osm let a jsem jediné dítě mých rodičů. Když jsem spatřila tento svět, první týdny byly kouzelné, ale po 5 týdnech mého rozkoukávání se v mém světě vše změnilo. Začala jsem mít velké problémy, které se pro mé rodiče staly noční můrou. Mé krásné černé vlásky mi vypadaly a také obočí a řasy jsem úplně ztratila.
Místo toho, abych si užívala své postýlky a svého pokojíčku, který byl plný hraček a plyšových kamarádů, trávila jsem své dny v nemocnici.
Podstoupila jsem několik vyšetření, ale nepotvrdila se žádná diagnóza, na kterou měli lékaři podezření.
Aby toho nebylo málo, přidalo se k tomu zlé onemocnění, epilepsie a můj imunitní systém měl hodnoty hluboko pod danými limity.
Čas plynul a já jsem ztrácela představu o mém domově, myslela jsem si, že je to ten s bílými plášti a pípajícími přístroji a k tomu uplakaní rodiče.
Až létě 2006 jsem se zase usmála na maminku a když jsem začala v roce a půl držet hlavičku, byly doma velké oslavy. A když jsem ve dvou letech sama seděla a viděla ten svět úplně jinak, smála jsem se každý den.
Bojovala jsem a chtěla jsem všem dokázat, že to zvládnu, a když jsem se na rodiče usmála a viděla, že maminka s tatínkem pláčou radostí, řekla jsem si, že ten boj vyhraji.
A tak se stalo, začal boj se zlem, co se usídlil v mém tělíčku.
Stanovit mou diagnózu se doposud nikomu nepodařilo. Je to smutné, žádný z našich lékařských kapacit nepřišel na to, co mám za nemoc a co mi určilo nebýt zdravou holčičkou.
Ve svých sedmi letech v pátek třináctého jsem způsobila mým nejbližším šok, když jsem se sama rozešla od stolu a udělala ty dlouho očekávané, cvičením vydřené samostatné krůčky.
Stabilita se každým dnem zlepšuje, ale musím posilovat své ochablé svaly a delší procházky sama neujdu. Moc ráda jezdím s rodiči na kole na výlety, ale už se ani do speciálně upravené sedačky na tatínkově kole nevejdu.
Maminka s tatínkem našli výrobce speciálního tandem kola a tím bych nemusela přijít o společné výlety s rodiči a také bych šlapáním trénovala své nožky.
Chodím do první třídy ve speciální škole a moc se mi tam líbí, mám spoustu nových kamarádů, se kterými trávím i svůj volný čas, především u nás na zahradě nebo v mém pokojíčku. Moc ráda zpívám a mám taky své oblíbené zpěváky Waldemara Matušku, Václava Neckáře a Karla Gotta. Zvláštní na tom je, že umím zazpívat krásně a zřetelně slova v písni, ale se svým okolím používám neverbální komunikaci. Další nevyjasněný bod mého onemocnění.
I přesto, že je můj vývoj opožděn, mám stejně kouzelný úsměv jako děti, které mají jednu z nejcennějších hodnot v životě a to je zdraví. Sice mi jedna z hodnot schází, ale vím, že mám rodinu, která mě miluje a dává mi svou lásku. Jsem šťastná, že je mám.
Děkuji všem, co pozastavili svůj čas a zvedli své oči k přečtení mých řádků, které jen v zrníčku nastínili můj svět.
Terezka
Vladislava Varyšová - maminka
Opava
Telefon: 607 838 973
