Kdybych mohla a uměla mluvit, řekla bych vám, že se jmenuji Adélka a je mi pět let. Zatím za mě musí psát mamka, ale já mám šikovnou pravou ruku, takže to chci někdy zvládnout i sama. Vím, že to nebude hned, ale budu trpělivě cvičit a ono se to jistě podaří.
Když jsem se narodila, byla jsem malinký drobeček, ale doma bylo plno radosti.
až do té doby, kdy mamce páni doktoři, že mám nějakou chybu v mozku a nebudu běhat a mluvit jako ostatní děti.
Naši z toho byli nejdřív moc smutní, ale pak se mamka rozhodla bojovat.
Začali jsme jezdit na různá cvičení, hodně jsem přitom plakala, ale začala jsem se i zlepšovat.
Jak jsem rostla, objevila pro mě mamka speciální školku, kde je to úžasné.
Trampolína, vířivka, malování, muzika.... moc si to užívám a prý dělám i veliké pokroky.
Dostala jsem také jednu moc hodnou tetu - říkají jí asistentka - a ta je se mnou a jen pro mě ve školce. Nosí mě, pomáhá mi s jídlem a teď už ťapeme i s hůlkou!
Mám slíbeno, že pokud budu dělat takové pokroky jako do teď, půjdu i do stejné školy, kam chodí můj bráška. A to by bylo moc fajn. Máme se s Vítkem moc rádi.
Bráška mi se vším pomáhá. Vodí mě po zahradě, pomáhá mi do schodů, někdy mě zvládne obléknout.....a taky se mnou dělá různé skopičiny, ale mamka ví, že se na něj může spolehnout. Moc se snažím vyrovnat se mu, a tak když třeba hrajeme na honěnou, lezu po čtyřech, jak nejrychleji dovedu. Nohy mě totiž nechtějí unést...a taky moje levačka je trochu neposlušná, občas se mi sama podrazí a já pak padám na břicho. Umím si i s tím poradit, jsem taková řehtačka a pořád se směju. Bráška mě kvůli tomu schválně škádlí.
Taky mi ujede na kole nebo na skejtu. Chtěla bych ho dohonit, ale nemůžu.
Potřebuju se nutně naučit chodit. Brzy půjdu do velké školy, tak aby mi nikdo nemusel pomáhat. Všechno bych zvládla sama. To já moc chci!
A nejraději bych byla, kdybych mohla nahlas zavolat třeba "mámo!"
Slyšela jsem, že je na Slovensku rehabilitační centrum, kde učí děti chodit jako kosmonauty ve vesmíru. A taky jim v tom pomáhají velké dávky kyslíku, aby se mozek naučil, jak mluvit.
Stojí to ale moc a moc peněz a tolik já v prasátku nemám. A tak mamka řekla, že napíšeme tenhle dopis a pošleme ho, jako se posílají dopisy Ježíškovi. Třeba se nám přání jet do Piešťan cvičit a učit se mluvit vyplní, a to by bylo skvělé!
Vaše Adélka
Adélka se narodila před pěti lety s malou vadou mozku (ageneze septum pellucidum) a po očkování hexavakcínou došlo k rozvoji příznaků dětské mozkové obrny. Projevuje se triparézou – Adélka nemůže chodit a bohužel ani mluvit. Podle psychologických testů je nadprůměrně psychicky zdatná. Dozvěděli jsme se o intenzivní rehabilitaci v Adeli centru v Piešťanech, kde jednak léčí poruchy chůze pomocí „kosmických oblečků," ale mají i výborné výsledky v rozvoji řeči pomocí hyperbarické komory. Tato kombinace terapií vychází cca na 4 000 Eur, takže pobyt v Adeli centru je pro nás finančně velmi náročný. Proto prosíme o finanční příspěvek.
Děkujeme za pochopení.
Simona Šimanovská - maminka
Dobrý skutek má u malé Adélky hodnotu 4 000€, tedy zhruba 100 000 Kč, kterými uhradí speciální rehabilitační pobyt v Centru Adeli v Piešťanech.
Simona Šimanovská
Arneštovice
Telefon: 774 503 400
