Prakticky od svého narození svádí denodenně boj o život osmiletý Dominik Burda z Hodoňovic na Frýdecko-Místecku. Jako desetiměsíční batole na sebe nešťastnou náhodou převrhnul fritovací hrnec s rozpáleným olejem. Utrpěl tehdy popáleniny na dvaatřiceti procentech těla a od té doby téměř neustále balancuje na hranici života a smrti.
Dominik se vývojově vrátil na úplný začátek. Nehýbal se, nereagoval na žádné podněty, jen plakal. "Je to už ale lepší. Den po dni vidíme, jaké náš chlapec dělá pokroky. Už jsme mohli vysadit 90 procent léků. Jídlo už nemusí dostávat hadičkou, ale sní i kašovitou stravu lžící," chválil syna Vladislav Burda.
Na Dominikovi je vidět, že už pozoruje, co se kolem něj děje. Miluje jednoduché obrázky
v knížce. Cvičení Vojtovou metodou i dalšími speciálními technikami by mu mělo pomoci obnovit činnost nohou a rukou."Věříme, že zase bude chodit," dodala maminka.
"V Hamburku nám nabídli i léčbu na neurologii, ale nemáme peníze. Ještě stále dlužíme šest milionů za transplantace."
Burdovi svůj boj nevzdávají. Pravidelná, odborníkem vedená rehebilitace v domácím prostředí (Dominik má výrazně sníženou imunitu a veřejné prostory jej ohrožují) je jednou z terapií, které jejich syn potřebuje, proto nás podruhé požádali o pomoc.Sotva se totiž po mnoha operacích a měsících strávených v nemocnici jakžtakž zotavil z popálenin, selhala mu játra a další orgány, poškozené silnými léky proti bolestem. Znovu musel bojovat o přežití, přičemž jediným řešením byla transplantace jater.
"S tak malými dětmi neměli lékaři v České republice žádné zkušenosti. Nezbylo nám nic jiného, než sehnat peníze na transplantaci na specializované klinice Eppendorf v Hamburku. Operace stála miliony korun," říká otec Dominika Vladislav Burda.
Pojišťovna nedala na operaci peníze
Zdejší pojišťovna odmítla operaci zaplatit nebo na ni i přispět. "Museli jsme sehnat peníze sami. Oslovili jsme nadaci, různé firmy i jednotlivce. Vyhlásili jsme veřejnou sbírku. A opravdu se nám podařilo peníze sehnat, což Dominikovi zachránilo život. Bez transplantace by nepřežil," dodává Vladislav Burda.
Další nekonečná bitva o život tím však teprve znovu začínala. "Odjeli jsme do Hamburku s tím, že dárcem jaterního štěpu bude jeden z nás. Vyšetření však nakonec ukázala, že nejsme vhodní jako dárci a my odjeli zase domů. Za půl roku nás znovu povolali, že už mají vhodný štěp. Těšili jsme se, že po transplantaci bude Dominik moci zase fungovat jako normální člověk - bez milionů léků a bez všech omezení," vzpomíná Vladislav Burda.
Transplantace
"Jenže první transplantace se nezdařila. Štěp se neujal. Opakovalo se to celkem třikrát," povzdychl si otec těžce zkoušeného Dominika. "Syn tak znovu bojoval o holý život. Po třetí transplantaci, když se štěp opět neujal, bylo už hodně zle. Během několika hodin se buď musela sehnat další játra, nebo hrozilo, že Dominika odpojí od přístrojů," vypráví dál Dominikův otec.
"Naštěstí se to podařilo a Dominikovi transplantovali celá játra od dětského dárce. Ale byl několik hodin bez jater, čímž mu strašně vysoko stoupl amoniak, který poškozuje mozek. Lékaři se to sice snažili léky omezovat, ale mozek byl poškozen," říká maminka Dominika Lucie Burdová.
Dominik v umělém spánku
"Dominik navíc strávil v umělém spánku a pod opiáty skoro tři měsíce, což se na jeho tělíčku taky podepsalo," doplňuje Vladislav Burda. I po více než roce od návratu z Hamburku je tak Dominik odkázán na nepřetržitou péči svých rodičů. Denně musí absolvovat rehabilitaci, nemůže přijímat normální stravu, už poněkolikáté se učí všechno od základů znovu.
"O život tak Dominik bojuje vlastně pořád. Ale on je hodně silný a nevzdává to, i když stále trpí bolestmi. Třeba rehabilitace ho bolí hodně, ale pokroky tady jsou. Od návratu k nám se jeho stav ohromně zlepšil, a my věříme, že se jednou postaví i na vlastní nožky," doufá Lucie Burdová.
Dominik Burda – příběh stále pokračuje! (9/2010)
Dominik tedy musel kvůli zdravotním komplikacím místo jedné transplantace absolvovat čtyři. "Šlo už opravdu o hodiny. Lékaři ho museli dokonce oživovat. Podařilo se jim ho vrátit do života, ale na jeho mozku to zanechalo následky," vzpomínala na dramatické okamžiky maminka Lucie.
Dominik se vývojově vrátil na úplný začátek. Nehýbal se, nereagoval na žádné podněty, jen plakal. "Je to už ale lepší. Den po dni vidíme, jaké náš chlapec dělá pokroky. Už jsme mohli vysadit 90 procent léků. Jídlo už nemusí dostávat hadičkou, ale sní i kašovitou stravu lžící," chválil syna Vladislav Burda.
Na Dominikovi je vidět, že už pozoruje, co se kolem něj děje. Miluje jednoduché obrázky v knížce. Cvičení Vojtovou metodou i dalšími speciálními technikami by mu mělo pomoci obnovit činnost nohou a rukou."Věříme, že zase bude chodit," dodala maminka. "V Hamburku nám nabídli i léčbu na neurologii, ale nemáme peníze. Ještě stále dlužíme šest milionů za transplantace."
Burdovi svůj boj nevzdávají. Pravidelná, odborníkem vedená rehebilitace v domácím prostředí (Dominik má výrazně sníženou imunitu a veřejné prostory jej ohrožují) je jednou z terapií, které jejich syn potřebuje, proto nás podruhé požádali o pomoc.
