Vážené občanské sdružení,
s ostychem si dovoluji popsat svůj životní příběh.V roce 1987 jsem podstoupila banální operaci výrůstku na pravé noze. Pracovala jsem jako švadlena a výrůstek mi působil bolesti nártu. Při operaci však došlo ke komplikacím?
Následovalo několik dalších operací, které v roce 1989 skončily amputací nohy pod kolenem. Doufala jsem, že se naučím chodit s protézou a život půjde ve starých kolejích, ale nešel. Protéza mi působila velké obtíže, zdála se těžká, na pahýlu jsem měla otlaky a nekrózy. Mohla jsem ji nosit jenom po chvilkách, a tak jsem několik let venku chodila o vysokých berlích a doma jsem skákala o jedné noze. Tenkrát jsem netušila, že po letech nebudu moci vydržet pro bolesti zad, že si poškozuji páteř.
Žiji v malém městě na Vysočině, všichni se známe, lidé mi chtěli pomoci, tak městská rada vyhlásila v roce 1995 sbírku na kvalitní protézu. Nová protéza byla skvělá a já byla šťastná. Moje radost však nebyla trvalá. Objevila se u mě alergie na dotyk se silikonem, a tak jsem se záhy ocitla na vozíku. Terén Vysočiny je velmi kopcovitý a já jsem bohužel jízdu venku s mechanickým vozíkem nezvládala. Nedokázala jsem ani vyjet ze dvorka, který je do kopce. Někdy mě vzal ven někdo z přátel nebo rodiče, ale většinu času jsem musela být doma nebo na maličkém dvorku. Na doporučení lékařů mi byl posléze přidělen elektrický vozík. Vozíčkář nemá snadný život, ale elektrický vozík mi vrátil do života, zase jsem vyšívala, šila, pletla, zdobila velikonoční vajíčka?.
Ale nic netrvá věčně a vozík začal zlobit. Opakovaně jsem zůstala někde stát.
Po té, co mi mechanik vysvětlil, že vozík není vhodný k opravě a napsal protokol o vyřazení, jsem požádala o vozík nový. Přestože mi sloužil osm let, VZP mi přidělení vozíku zamítla a nevyhověla ani mému odvolání. Jednání se zaměstnancem VZP bylo neúspěšné a velmi ponižující. Nemohla jsem se z toho vzpamatovat, již několik měsíců jsem nebyla venku. Vozík není spolehlivý, několikrát jsem s ním v poslední době prožila na ulici chvíle hrůzy. Jsem z toho upřímně nešťastná.
Můj zdravotní stav se zhoršuje. Záda bolí čím dál víc a mám problém s levou rukou, trvale nosím ortézu, mám chronický zánět šlach, bolesti mě budí každou noc. Lékaři mi navrhli amputaci dvou ochrnutých prstů. Nemůžu již vyšívat ani vyřezávat, dnes si již takřka nepřevezu hrnek čaje na stůl, nenakoupím si?
Rodiče stárnou, trápí mě, že jsem na nich plně závislá. Nechci je zatěžovat svými stesky, tak po večerech pláču do polštáře a přemýšlím, proč mám v životě takovou smůlu?!
Přátelé mě povzbuzují, abych se nevzdávala, a tak jsem je poslechla.
Obracím se na vás s velkou prosbou, zda by mi vaše sdružení nemohlo pomoci s koupí elektrického invalidního vozíku, který mi bohužel VZP nepřiznala, a já nemám prostředky, abych si koupila nový. Jsem invalidní důchodkyně, mám úspory 20 000 Kč a příslib cca 10 000 Kč od přátel. Vozík má však cenu 135 965 Kč.
Dovoluji si připsat, že si vaší práce velmi vážím, a přeji vám všem hodně zdraví a elánu! Ladislava Bednářová
Dobrým skutkem pro paní Ladislavu Bednářovou je příspěvek 50 000 Kč na elektrický invalidní vozík.
Telefon: 607 518 027
588 13 Polná (kraj Vysočina)
V průběhu sbírky na našich webových stránkách se paní Bednářové podařilo získat částku 58 465 Kč od Magistrátu v Jihlavě. Na dobrý skutek tak po této změně stačilo jen 77 500 Kč. Dárci během schvalovacího řízení sociálního odboru nashromáždili na virtuálním účtu paní Bednářové rovných 50 000 Kč, které jsme se rozhodli paní Bednářové darovat. Zbylou částku si klientka s pomocí přátel douhradí.
