Náš syn se narodil v roce 1996 náhle a předčasně. Prodělal těžkou porodní asfyxii (nedostatek kyslíku), která měla za následek dětskou mozkovou obrnu a komplikaci s krvácením do mozku. Dlouho jsme nevěděli, zda přežije, proto jsme ho nechali na oddělení JIP pokřtít.
Do deseti měsíců věku prodělal tři neurochirurgické operace a byl mu voperován dren na odtok mozkomíšního moku. Následovaly roky vyrovnávání se se synovým stavem, rehabilitace, lázně, operace, kterých měl Lukáš do dnešního dne již osm a na podzim ho čeká další, ortopedická.
Dnes je to již dvanáctiletý velký šesťák, který své upoutání na vozíku bere jako normální věc. Přibyly mu dvě mladší sestřičky, které mu v jeho izolaci pomáhají, a také asistenční pes Oli, který ho provází celý den.
Bydlíme v Plzni a do Lukášových jedenácti let se naše rodina (s podanou žádostí o sociální byt pro vozíčkáře) tísnila v nevyhovujícím bariérovém bytě 2+1, velikosti 54 m2, bez výtahu. Vyhovující byt se bohužel nenašel, proto jsme se rozhodli, vzhledem k již nemožné situaci a dospívání Lukáše, koupit velký byt a upravit ho, aby mohl Lukáš normálně existovat - jezdit doma na vozíku (dosud mohl jen lézt po zemi, vozík se totiž do dřívějšího bytu nevešel) a také se vykoupat!
V červenci 2008 se Lukáš konečně dočkal, na hypotéku jsme zakoupili velký byt v novostavbě, kde má chlapec konečně vlastní pokoj spolu s pejskem a zebřičkami. Byt je mu kompletně přizpůsoben tak, aby se mohl všude sám na vozíčku dostat a s dopomocí se vykoupat. Na samotnou bezbariérovou úpravu bytu (zvláště koupelny), kterou dodavatel vyčíslil na 85 671 Kč, jsme měli slíbený příspěvek městského úřadu. Příslušný úřad ale naši žádost nečekaně zamítnul. Paradoxně proto, že šlo o úpravu ve výstavbě (při rekonstrukci). Pokud by se byt upravoval na bezbariérový (nelogicky) později, nikoli při rekonstrukci, příspěvek bychom pravděpodobně obdrželi. To by však znamenalo stavebně znovu zasahovat do již nového bytu, což by přišlo mnohonásobně dráž a mimo jiné by naše rodina v tuto dobu neměla kde bydlet.
Nyní jsme však kvůli koupi bytu zatíženi vysokou mnohaletou hypotékou a požadovanou částku nedokážeme dodavateli doplatit. V této situaci nám (se splátkou 20 000 Kč) pomohlo také Občanské sdružení Hrákula, přesto nám zbývá uhradit ještě 65 671 Kč.
A Lukáš? Každý, kdo ho zná, říká, že je sluníčko. Má přitom tolik nemocí. Špatně vidí, má ochrnuté nohy, poškozenou jemnou motoriku rukou a drenáž, kvůli které musí být 24 hodin sledován, aby se mu odtok na mozkomíšní mok neucpal a nezpůsobil otok mozku. Přesto je vždy pozitivně naladěn, zpívá a recituje v souboru zdravých a postižených dětí ?Duhové děti?, (který založila jeho maminka) a s tímto souborem cestuje i do zahraničí (navštívil mimo jiné Papeže Benedikta XI). Rád plave, jezdí na tříkolce, na koni, poslouchá hudbu, pracuje s počítačem, navštěvuje s babičkou divadlo. Je rád ve společnosti s přáteli, ve speciální škole ho nejvíce baví němčina a dějepis. Samozřejmě trénuje svojí labradorku Oli, která je pro něho vycvičena společností Pomocné tlapky.
Paní Bělohlavá neponechala nic náhodě a kromě Dobrého skutku požádala o pomoc i Nadaci Charty 77 - Konto Bariéry, kde jí byla poskytnuta částka 30 000Kč. O této skutečnosti nás obratem informovala. Dobrý skutek se tak pro tuto rodinu "zmenšil" na částku 35 671Kč.
Dobrým skutkem pro Lukáše Bělohlavého je příspěvek ve výši 35 671 Kč na bezbariérovou úpravu bytu.
Anna Bělohlavá
Plzeň
737917724
