Natálka Macháčková
Jmenuji se Eva Macháčková a ráda bych Vám pověděla příběh mé dcerky Natálky, pro kterou prosím o finanční pomoc. Moje dcerka se narodila předčasně ve 27 týdnu, o tři měsíce dříve, v říjnu roku 2006. Porod proběhl císařským řezem a Natynku museli umístnit do inkubátoru. Tam zůstala necelé tři měsíce. Tato doba byla moc těžká. Natálka měla problémy s dýcháním, museli ji často oživovat i přede mnou. V tu dobu jsem za ní jezdila každý den, i když byla v jiném městě.
Nešlo prostě jen tak sedět doma. Zároveň jsem začala ztrácet přítele, tatínka Natálky, který viděl, že to s Natálkou nebude jednoduché. Nakonec od nás odešel a já na vše zůstala sama. Tak tomu je dodnes. Tatínek Natálky nejeví zájem ani mi nijak finančně nepomáhá. Ani soud naši situaci nezlepšil, bývalý přítel, otec Natálky se hájil, že dceru nikdy mít nechtěl a slova „mělas jít na potrat", vše ukončila. Je to pro mě nepochopitelné, vždy když se na malou podívám, nedokážu si představit, že bych ji neměla mít, i když je to vše složité. Jakmile nás propustili z nemocnice, vypadalo to, že je vše v pořádku. Nic nenaznačovalo, že by Natálka měla mít v budoucnu nějaké problémy. Chodili jsme pravidelně na prohlídky na neurologii, na oční, ortopedii, se srdíčkem a vše bylo v pořádku. Problémy začaly, když se dcera nechtěla obracet na břísko, otáčet hlavičku a další úkony, které by měla ve svém věku již normálně provádět. Tehdy nás naše lékařka poslala na cvičení Vojtovou metodou, kterou jsme cvičili 4 roky. Díky tomuto cvičení jsme pomalu přišli do fáze, kdy Natálka začala chodit po čtyřech. Na tom jsme ale zůstali a Natálce byla stanovena diagnóza - mozková obrna. Tím nám začal boj o každý další sebemenší posun dál. Natálka je zlatá a inteligentní holčička, jako její matka se stále najít snažím hledat řešení, vhodnou léčbu či metodu jak dceři pomoci. Adeli v Piešťanech a pro nás představuje naději, že i Natálka bude jednou sama chodit. Je v tom však nemalý problém – finance. Rehabilitace jsou velmi nákladné a pro matku samoživitelku zcela mimo její možnosti. Zkusila jsem požádat o půjčku, ale byla zamítnuta. Je to hrozný pocit vědět, že existuje léčba, která by Natálku mohla postavit na nohy, a nemít na to finance. Byla jsem zoufalá. Nakonec se na nás obrátilo štěstí a v době, když už jsem přestávala doufat, že by se to mohlo podařit, sehnala jsem sponzora, který nám celý pobyt zaplatil. Byla jsem šťastná. Natálka podstoupila intenzivní třítýdenní léčbu. První dny byly těžké. Cvičení je hodně náročné, Natálka se bála a plakala. Ale díky úžasnému personálu Adeli si Natálka na vše zvykla a začala pořádně cvičit. Už po týdnu se postavila na nožky a s oporou chodila, dokázala udělat i dřepy, odboural se jí strach, zpevnila svalstvo a celkově se rozpohybovala. Ještě teď, když si na to vzpomenu, mám oči zalité slzami. Když vidíte vlastní dítě po tom všem chodit, je to zkrátka nepopsatelné! Ona neskutečně dřela a cvičila. Když jsme odjížděli bylo nám řečeno, že bychom měli v léčbě pokračovat. O to spíš, že se Natálka se zlepšuje a dělá pokroky. Moc doufám, že se nám opět podaří dát potřebnou finanční částku nějak dohromady a budeme moci znovu jet. Budeme vděčné za každou pomoc.
S pozdravem a přáním pěkného dne
Eva Macháčková, maminka Natálky
Eva Macháčková
Přerov
Tel: 777 736919
