Dobrý den,
máme s manželem v péči vnuka Petra Rončku, kterému je 12 let. V půl roce Petrovi zjistili DMO. Do čtyř let se pohyboval lezením po čtyřech, postupně prodělal několik operací (mj. operaci Achillových šlach) a začal se vylepšovat.
V současné době třikrát týdně rehabilituje a také jezdí do lázní. U Petra je perspektiva, je ctižádostivý, už se vypracoval na berličky. Chtěli bychom mu s manželem pomoci uskutečnit jeho sen, tj. postavit se na nohy bez pomůcek. Z tohoto důvodu si dovolujeme požádat Vaše občanské sdružení o pomoc.
S manželem jsme viděli v televizi dokument o kosmické léčbě v rehabilitačním centru Adeli v Piešťanech. Začali jsme hledat informace a zjišťovat podrobnosti, nakonec jsme si domluvili návštěvu tohoto centra a schůzku s Mudr. Petrovem. Ten si Péťu prohlédl a řekl, že má 90% šanci, aby jednou chodil bez pomůcek. Hned jsme vnuka objednali. Dostali jsme termín na listopad a Petr rehabilitační kúru úspěšně absolvoval. Léčba nás vyšla na 50 000 Kč. Peníze jsme dali dohromady z úspor, pojišťovna na tento druh léčby nepřispívá.
Vzhledem k tomu, že Petrovi kúra velice prospěla a pomohla ke zlepšení jeho zdravotního stavu, přáli bychom si, aby v ní pokračoval. Bohužel nyní už celou sumu dohromady nedáme, manžel a já pobíráme důchod a ten veškeré náklady na léčbu nepokryje. Proto Vás žádáme o finanční příspěvek na druhý rehabilitační pobyt v Piešťanech (12. 4. 2010), víme, že náš vnuk má obrovskou šanci na zlepšení svého zdravotního stavu.
Děkujeme.
S pozdravem,
manželé Hippíkovi
Můžu říct, že jsem rád, že jsem v Piešťanech byl. Moc mi to pomohlo. Dosud jsem měl problém s levou rukou, nemohl jsem ji vůbec narovnat. Nyní, po rehabilitaci, můžu ruku narovnat a pracovat s ní. Ale můj hlavní problém jsou nohy. Pracovat s nohama je o něco těžší. Přeji si, aby šlo vše k lepšímu. Hodně mi pomáhá, že mám kolem sebe rodinu a kamarády, kteří mi pomáhají ve škole a starají se o mě. Nejvíc mi ve všem pomáhá kamarád Štěpán. Moc jsem mu za vše vděčný. Ale myslím, že jsem dobrým žákem a kamarádem. Všichni ve třídě táhneme za jeden provaz. Jsem moc rád, že se nemusím cítit odděleně od ostatních. Také s kamarády hraji rád florbal, kdy mě kluci dají do brány. No, prostě jsem rád, že mám takové kamarády, kteří mě berou takového, jaký jsem. Moc bych si přál, aby se jednou vše změnilo a já vstal z postele a sám se prošel, ale to si ještě počkám. Ale věřím, že berličky jednoho dne odložím. Dám do toho prostě vše, co je v mých silách.
Petr
Marie Hippíková
Český Těšín
732 598 168
