S manželem jsme rodiči tří dětí, syna Robina (18) a dvou dcer - Markéty (16) a Elišky (5). O synově postižení jsme se dozvěděli v jeho půl roce, a přestože nás to oba srazilo na kolena, chtěli jsme se pokusit s osudem bojovat a poskytnout synovi tu nejlepší péči.
Synova přesná diagnóza zní Sy Cri du Chat (syndrom kočičího křiku), jde u něho o těžké zdravotní a mentální postižení. Ve svých osmnácti letech je mentálně na úrovni dvouletého dítěte, sám nechodí, maximálně se pohybuje lezením po čtyřech. Syna denně vozím už desátým rokem z Havířova do základní školy v Ostravě - Zábřehu, kde navštěvuje tzv. rehabilitační třídu. Tam u něho po vyšetření v SPC vypozorovali navíc tzv. autistické rysy. Celý život jsem s Robinkem doma a pečuji o něho. Co víc napsat? Jsme normální rodina? snad jen s tím rozdílem, že máme postižené dítko a poprvé jsem zkusila o pomoc požádat nějakou organizaci.
Jde o koupi staršího automobilu v hodnotě 149 000 Kč - částku až 100 000 Kč přislíbil magistrát města Havířova. Syn vyrostl a k jeho každodenní přepravě již nelze používat speciální autosedačku. Robča má ?svoje chvíle? a v žádném případě nemůže sedět vpředu na sedadle spolujezdce, to bychom nikam nedojeli. Máme i další dvě děti, a tak jsem hledala větší a vhodnější vozidlo. Naše finanční situace při třech dětech je však taková, že žijeme z nevelké manželovy výplaty, sociálních dávek a příspěvků, a tak nejsme schopni zbývající částku na pořízení vyhovujícího automobilu našetřit.
Andrea Mayerhoferová
Havířov
774 731 176
