Karolínce Pohankové (2007) jsme spolu s vámi ? dárci ? koupili testovací proužky do glukometru na měření hladiny cukru v krvi na 1rok. Cukrovka je nemoc neléčitelná, jde s člověkem celý život, s Karolínkou odmalička. Za rok budou muset Pohankovi řešit tytéž finanční prostředky na další období.
Radost a dobrou náladu však neztrácejí, o čemž se můžete přesvědčit i z jejich děkovného dopisu:
Vážené občanské sdružení,
chtěli bychom Vám a především dárcům poděkovat za zakoupení testovacích proužků do glukometru pro naší dceru Karolínku.
Je to pro nás i pro ni velká pomoc, díky které jí můžeme maximálně přiblížit život jejich zdravých vrstevníků.
Letos Kája oslavila 2. narozeniny a také to byl první rok, kdy jsme se všichni učili žít s její nemocí. Byly to zpočátku těžké dny? injekce, měření, dieta a také spousta otázek proč právě naše dítě, zvlášť když je tak malá...
Ale čas udělal své. Musíme být silní a trpěliví. Ona sama to zatím nevnímá jako handicap a poměrně brzy si na injekce a měření zvykla. Bere to jako běžnou součást života. Stalo se pro ni samozřejmosti, že ráno vstane a sama si jde pro glukometr
a vyžaduje změřit. Rovněž se pro ni stalo rituálem, že po injekci bude jíst, což ona moc ráda.
A jaká vlastně Kája je? Za ten rok hodně vyspěla. Z nejistě jdoucího špunta se stal běžec, jezdec, zkrátka malý kaskadér bez zábran, kterého odmítají hlídat obě babičky. Až na pár nejčastěji používaných slov jako patat-papat, pitit-pít, pičice-čepice, pět-měření glukometrem, káká-kartáček nebo nočník (často než identifikujeme o co ji skutečně šlo, je už pozdě) si myslíme, že s námi mluví svahilsky☺.
Díky VZP a vaší pomoci jsme na tento rok, pokud jde o testovací proužky, zajištěni.
S pozdravem Milan a Eva Pohankovi
