Jak to nakonec dopadlo: Lenka Nešporová
  • Vyřešené případy
  • /
  • 23.10.2007

Jak to nakonec dopadlo: Lenka Nešporová

Vážení přátelé, kamarádi, lidé s dobrým srdcem. Chci Vám touto cestou poděkovat za finanční příspěvky na mou milou asistenční fenku, labradorského retrívra POLLY. Před rokem jsem si v časopise přečetla o společnosti Pomocné tlapky o.p.s., která pro nemocné lidi cvičí asistenční pejsky.

Hned jsem si pomyslela, že takového pejska bych ráda měla, ale připadalo mi to neuvěřitelné a nedosažitelné. Přesto jsem se odvážila zavolat na uvedený kontakt, a sen se pomalu začal měnit ve skutečnost.

Po první návštěvě a pohovoru se cvičiteli jsem začala doufat, že to vyjde. Asi během půl roku jsem dostala pozvánku do Plzně, kde jsme s POLLY prožili první společný víkend. Byla úžasná! Od Jirky a Olinky Tomášů jsme dostali s manželem množství informací, pokynů a také slib, že se za 3 měsíce uvidíme při závěrečných zkouškách. Přiznám se, že už jsem se nemohla dočkat, ale zároveň jsem měla strach, aby to klaplo.

Teď můžu jen děkovat všem, kteří mi finančně i jinak pomohli a podíleli se tak na mém snu. Polly už mám 14 dnů doma a jsme všichni o moc šťastnější. Přestože je ještě štěňátko, zvládá moc úkolů a její čumáček i ocásek se točí stále kolem mě. A i když je černá jak uhel, má zlatou povahu. Musím být přísná a stále procvičovat předepsané povely, aby mi mohla být nápomocná, když ji potřebuji.

Na závěr mě napadá citát z nejúspěšnější komedie 20. století – S tebou mě baví svět „Přátelé, kamarádi, my vám ty medaile přivezeme!" Za celou svou rodinu, za sebe, i za Polly, děkuji společnosti Pomocné tlapky o.p.s. a občanskému sdružení Dobrý skutek a hlavně lidem, kterým není lhostejný osud druhých a mají-li možnost, neváhají pomoci blízkým i neznámým, kteří to potřebují.

Děkuji touto cestou za všechny nemocné.
Lenka Nešporová