Zpověď mladého člověka, který se včera podruhé narodil a prožil si to, co si mnozí z nás nedokáží ani představit. Dnes by rád poděkoval za druhou šanci tím, že chce pomoci ostatním. "Byl jsem hokejistou! Bylo mi 17.
Měl jsem před sebou další, jistě úspěšnou sezónu. Byl jsem v podstatě zdravý a vitální člověk. Sem tam se ozvalo nějaké to zranění, ale kolem byla stále spousta kvalitních doktorů, kteří se snažili pomoci.""Nedával jsem svým bolestem takovou vážnost a nevěnoval jsem jim tolik pozornosti, protože zranění a bolest - to je denní rutina sportovců. Jenže všechno nemusí být ve skutečnosti tak, jak se na počátku zdá. Je to dost absurdní pocit, když zjistíte, že se zmýlilo hned několik lékařů najednou! Během jedné probdělé noci se můj život převrátil naruby.
Když jsem po operaci ležel na posteli, přišel za mnou doktor. Sdělil mi, že mám rakovinu. "Nádor na stehenní kosti o velikosti 30cm. Jedinou možností je chemoterapie a …!" Zeptal jsem se ho: "A co když to dopadne špatně?" Pan doktor mi nedokázal dát jednoznačnou odpověď. Mlžil a řekl: "To nepřipadá v úvahu, ale když přecejen chemoterapie nepomůže, tak ti v tom lepším případě budeme muset amputovat nohu… a to hodně vysoko!" zněl jeho verdikt. Zvláštní , ale necítil jsem nic, nejspíš jsem tomu, co říkal, ani nevěřil, a když odešel, všechno mi došlo. Jediné, co se mi vybavilo, bylo to, co jsem si jako úplně zdravý dokázal užít jen z poloviny.
Lidé, kteří jsou zdraví, si nedokážou představit, co tato nemoc znamená. Ano, slyší o ní na každém kroku, vědí, že na ni lidé umírají, ale často dělají, že ji nevidí. Snaží se nepřipouštět si, že je i jim na blízku a třeba si ani neuvědomí, že člověk, který vedle nich stojí, je na rakovinu léčen. Problémem naší společnosti je, že mnozí vidí jenom "JÁ"!. "Co se dá dělat, když ‚ON' je nemocný?" nebo: "Co mi je potom? Hlavně, že ‚JÁ' jsem zdravý!"…..Takové myšlenky bohužel provází leckterého zdravého člověka! Možná by si každý z nás měl najít chvilku, aby se nad těmito řádky zamyslel!
Vždycky jsem si říkal, že mám na tomto světě strašně moc velkou smůlu a když pak přišlo tohle, tak moje přesvědčení o tom bylo ještě silnější. Jenže v tomto případě jsem se zmýlil. Víte, chci tím říct, že tu nejsem jen díky sobě samému, jen kvůli tomu, že jsem se s tím dokázal poprat. Ano byl jsem to sice já a ve svém těle a musel jsem si to všechno vytrpět, ale nebýt rodičů, kamarádů, sestřiček, doktorů a lidí, kteří mi pomohli dostat se zpátky do normálního života (aniž by museli), asi bych nebyl tam, kde jsem. Tomu já říkám štěstí. Mít kolem sebe lidi, kteří vám pomohou, i když nemusí.
A všem těm lidem bych chtěl i touto cestou poděkovat, protože bez nich bych to všechno nedokázal. Děkuji vám všem. Věřím, že i když nikoho přímo nejmenuji, tak ví, komu patří můj dík!
Jako malý potřebuješ pomoci, a až se všechno naučíš, tak zas ty budeš pomáhat těm, kteří tě učili."
Jonáš Veselý (je členem sdružení Dobrý skutek)
