Jmenuji se Vašek Uher a je mi 21 let. Žiji ve Hřivicích, což je malá vesnička nedaleko Loun. Se svým otcem a sourozenci jsme se v dětství většinu času věnovali naší zahrádce, včelám, dříví a kaktusům. Maminka se starala o to, abychom měli co na sebe a do sebe.
Po ukončení ZŠ jsem nastoupil na lesnické učiliště nedaleko Křivoklátu jako mechanizátor lesní výroby, dřevorubec chcete-li. Les mi byl blízký, jelikož jsem v něm vyrůstal, a lezení po stromech bylo mou velikou vášní, což jsem uplatnil při sběru jedlových šišek.
Jednoho dne jsme v rámci praxe vyváželi z lesa zpracované dříví. V nepřítomnosti
vyučujícího a proti jeho nařízení zůstat u ohně jsme se spolužáky šli lézt do nedalekého borového porostu. Z jedné borovice jsem spadl a poranil si krční páteř o na zemi ležící kmen. Mistr, který v minutě přijel, přivolal záchranou službu. Ta dorazila během 20 minut a odvezla mě k vrtulníku, který mě transportoval do pražské nemocnice Motol.
Po roce rehabilitace jsem nastoupil na obchodní akademii pro postižené v Janských
Lázních, kde studuji již třetím rokem. V závěru studia budu usilovat o samostatný život, jelikož moji rodiče jsou již v důchodovém věku a bezbariérové řešení mého bydliště není možné.
Přestože jsem nadále těžce pohybově handicapovaný a jsem nucen se pohybovat na mechanickém vozíku, plně si vážím toho, co mám. Mohu žít šťastný a plnohodnotný život. Myslím si, že bychom všichni měli ve svých životech vnímat to dobré a parádně si to užívat.
Děkuji Dobrému skutku za snahu mi nějakým způsobem pomoci. Vážím si toho! Je málo lidiček, kteří by vyhledávali potřebné.
Velice bych uvítal nový PC kvůli studiu, práci na propagaci florbalu, kvůli grafice a zpracování videozáznamů i kvůli mým dalším aktivitám. Rád bych ovšem, aby můj příběh měl hlavní myšlenku v obohacení a povzbuzení čtenářů.
Vašek Uher
