Česká asociace paraplegiků- CZEPA začala půjčovat zařízení nahrazující kočárek, které rodičům na vozíku umožní se s dětmi samostatně a svobodně pohybovat venku.
Skončit na vozíku... Toto tvrzení zní jako výhrůžka příznivcům nebezpečných adrenalinových sportů, nebo jako označení pro konec všeho pěkného, co lze v životě zažít. Jenže, co když se například úraz páteře a míchy či nemoc nevyhne ani mamince malého dítěte?
Záda bolí v těhotenství přece každou maminku, příběh Katky
Katka čekala své druhé vytoužené děťátko. V průběhu těhotenství se potýkala s nemalými zdravotními problémy, provázenými bolestmi zad. Jenže ona se s bolavými zády potýká nejedna těhotná žena, a tak Katka překonávala statečně za pomoci přítele své zdravotní problémy dlouhé měsíce, než byla příčina jejich obtíží objasněna. Až důkladné vyšetření ukázalo závažné opakované krvácení do míchy a mozku. Malá Stella se narodila o sedm týdnů dříve a Katka podstoupila komplikovanou riskantní neurochirurgickou operaci. Místo péče o miminko čekala Katku dlouhá a náročná rehabilitace s nejasným výsledkem. Dlouhé hodiny při pozorování stropu nemocničního pokoje na ARO ji povzbuzovala naděje, že se bude moct vrátit domů ke své rodině a konečně být se svými dětmi. Znovu a znovu jí přicházelo na mysl, že má-li něco opravdu smysl, pak to je "světlo - láska - život", tak to vyjádřila Katka, která již dnes na toto období hledí z odstupu několika nelehkých měsíců. Přestože Katka potřebuje ke svému pohybu invalidní vozík a v mnohém potřebuje pomoc svých blízkých, nedá se ani v nejmenším říct, že by "na vozíku skončila". Čtyřletý Oskar a roční Stellinka ji nenechají ani chviličku pochybovat, že jde život dál. Každý den vymýšlí nové a nové lumpárny, při kterých svou mámu samozřejmě potřebují. "Ačkoli jsem mámou již podruhé", řekla s úsměvem Katka, "všechno se učím nově. Obstarat malé neposedné batole není s mým fyzickým handicapem lehké, ale jsem tak ráda, že tuto příležitost mám. Je to jedna z dalších výzev mého života, po tom velkém zdravotním zemětřesení, které je za mnou. A já chci rozhodně obstát."
Odvahu, důvtip, pomůcky i pomocníky
Jestliže chce rodičovství zdravých maminek a tatínků odvahu, pak to pro rodiče na vozíku platí dvojnásob. Momentů, kdy svoje dítě nestihnou chytit, držet, nebo batole nezvládnou vzhledem ke svému handicapu zdvihnout ze země je mnoho. A venku ohlídat malého průzkumníka, který potřebuje objevovat svět již po své ose, to je ještě náročnější disciplína. Při překonávání bariér v domácím prostředí pomůže v mnohém důvtip, přizpůsobené a vhodně vybrané vybavení pro péči o děti, ale bariéry a pohyb ve venkovním terénu zůstává tvrdým oříškem. "Když poháním rukama svůj mechanický vozík, nezbývá mi už "ruka" na to, abych dítě na klíně přidržovala. A kopeček, který v předklonu zdolám, už nezvládnu vyjet se svým dvanácti kilovým děťátkem na klíně", vyprávěla Katka.
K pediatrovi s družinou asistentů, příběh Jany
Vozíčkářka Jana popisovala, jak krátce po porodu cestovala poprvé do poradny pediatra s týdenním děťátkem: "Z domova jsme vyrazili s velkým časovým předstihem, za pomoci dvou asistentů. Jeden vezl mě, druhý kočárek. Protože bydlím v prudkém dlouhém kopci, cestovali jsme autem. Rébus, jak do osobního auta naložit složený kočár spolu s invalidním vozíkem jsme úspěšně za pomoci souseda překonali. Jenže když jsme potřebovali projet dvojitými dveřmi lítačkami na vstupu do naší polikliniky, potřebovali jsme další pomocníky. Výtahem jsme postupně vyjeli do 2. patra k ambulanci pediatra, před níž byla dlouhá chodba s místem pro kočárky. Jenže vedle nich už k ordinaci vozíčkář neprojede. Za pomoci ochotné zdravotní sestřičky jsme kočárky pacientů dvou sousedících ambulancí přeparkovali a dostali se s jazykem na vestě do ambulance. Šimon pomalu začínal plakat, protože se blížila jeho dvou hodinová perioda pro krmení… Maminka Jana, která má své druhé děťátko až po automobilové nehodě s následkem poranění páteře a míchy, srovnávala, jak se svým prvním dítětem, v době o které s vyrovnaným úsměvem ve tváři mluví jako o období, kdy byla "zdravá- krásná- úspěšná", chodívala každodenně s maminkami ze stejného bloku "kočárkovat" a společně nejen vyvětrat děti, ale také si popovídat. "To jsem si jako rodič na vozíku nemohla dovolit", vzpomínala. "Vyrazit jen tak na procházku s placenou pomocí asistentů, které bych musela mít pořád s sebou mi nebylo sympatické a ostatním maminkám jistě také ne. Byla to sice krásná doba s miminkem doma, ale zažila jsem také mnoho samoty a ponorky z chybějících kontaktů."
Kočárek pro rodiče na vozíku SWISS•TRAC - pomáhá
Česká asociace paraplegiků - CZEPA, organizace pomáhající vozíčkářům po poranění míchy, mohla pořídit SWISS•TRAC jako první v České republice díky podpoře firmy Průmstav, a.s., Nadace Charty 77 - Konto Bariéry a spolku Dobrý skutek. Toto přídavné zařízení k mechanickému vozíku s dětskou sedačkou, poháněné pomocí elektromotoru, nejvíce laikům připomíná jakousi "sekačku s pojezdem", připojenou k mechanickému vozíku a ovládanou pomocí madla. CZEPA toto zařízení zapůjčuje vozíčkářům - rodičům, pro které je jinak pohyb spolu s malým dítětem velmi obtížný.
Nyní používá SWISS•TRAC s příslušenstvím pro děti právě Katka, o které jste četli. Pomáhá ji s veškerými cestami v exteriéru. O zapůjčeném SWISS•TRACu řekla: "Zdolat malý obrubník, či vyjet nedaleký kopeček od našeho domu, to by bylo bez SWISS•TRACu pro mě nereálné. Díky němu můžu vyrazit s dětmi i sama ven - na procházku do parku, i na nákup - a ještě se nám vejde pohodově zaparkovat i v naší chodbě v bytě. Myslím, že manžel brzy opráší své kolo a vyrazíme konečně zase celá rodina společně ven..."
