Dobrý den, konečně vám, byť trochu se zpožděním, posílám fotku Vojty s vaším darem.
Žádná slova nedokážou popsat to, co pro všechny děti děláte. Ne každý má to štěstí, aby se mohl radovat ze všeho, co dělají vrstevníci, ale to vůbec nevadí. Kde jim osud trochu ubral, jinde zase dvojnásobně přidá. A někdy stačí trochu osudu pomoci a na vše se rázem zapomene. A to vše děláte! Dokážete rozzářit dětské tváře i tam, kde většinou k úsměvu důvod není. Je vám jedno, jestli je to dítě s psychickým problémem nebo fyzickým. Je skvělé, že tady vůbec jste a máte trpělivost se všemi.
Udělali jste velikou radost synovi Vojtovi, protože konečně může s bráchou jezdit po okolí a nebýt pouze odkázaný jen na auto nebo hromadnou dopravu. Konečně také mohou fungovat jako sourozenci. Radost je dvojnásobná, protože to vše bylo úžasně načasované - přesně na Vánoce. Sice tady máme pořád sníh, ale našim klukům to nebrání provozovat letní aktivity. Starší syn je autista, je dost šikovný, studuje gymnázium, ale přece jenom diagnóza je znát a nemá žádné kamarády. Neustále vyžadoval na nás všech, ať s ním lítáme na kole a nepochopil, že Vojta nedojede daleko.
Kdybyste je viděli teď, jak spolu jezdí po kopcích, klidně denně i 30 km, my si můžeme oddechnout a oni přijedou klidně celí mokří, ale spokojení. Je to obrovská úleva pro nás a Vojta nadšený, že je na kopci a brácha teprve pod ním.
Nedokážeme vám dostatečně poděkovat, ale přesto moc a moc s pokorou děkujeme. Díky vaší pomoci může rodina lépe fungovat, přiblížit se normálu a sourozenci mají aktivitu, která je spojuje.
S pozdravem Veverkovi
PS: Fotku fotil starší syn na jedné z jejich společných vyjížděk.
