Jedna sociální pracovnice nám poslala zajímavý dopis. Mluvila nám z duše, a tak jsme se rozhodli o její poznatky podělit. Je to příspěvek k zamyšlení…., možná je to i motivace pro ty, kteří zatím dobrý skutek neudělali. Jména osob a názvy firem jsme upravili do anonymní podoby. P.S. Upozornění: Jen pro silné nátury! Logiku v textu nehledejte!
Přeji příjemný den,
info od pracovnice z jedné nejmenované firmy na výrobu invalidních vozíků – pracovnice jede do sídla firmy (cituji: "na vánoční mecheche") a tam se dozví, zda je vozíček pro našeko malého klienta vyrobený, zítra se mám telefonicky informovat, ale tato pracovnice je na školení, a tak neví, zda jí tu informaci někdo z počítače dá!
Můj závěr - paní si protiřečí, chtěla mě nejspíš jen uklidnit. Dále se to údajně zbrzdilo tím, že maminka malého klienta nedodala nějaké papíry, žádost však nevyřizovala maminka, ale ústav,tzn.že mohl maximálně někde chybět maminčin podpis coby podpis zákonného zástupce…. Jsem sama zvědavá, kdy ten vozík náš malý klient dostane….
Nechápu, proč je to tak komplikované! Za prvé: nikdo z ošetřujících lékařů nechce napsat poukaz, pak se revizní lékař zdráhá poukaz podepsat a nakonec firma, která to má vyrobit a co nejrychleji dodat, má "mecheche"! Však on byl dotyčný postiženy zavřený dosud, tak nějakých pár měsíců ještě může být izolován!
Asi nemám dobrou náladu, ale připadá mi to postavené na hlavu, všichni mají plnou pusu integrace, začlenění, socializace, hrdě se bijí v prsa, ale pomoc žádná!!! Na lyžařský areál peníze jsou, na zaplacení pomůcky pro zkvalitnění života jedince musíme vybrat mezi námi.
Mrzí mě, že se to nedá změnit, jedinec proti této mašinerii nemá šanci obstát a zachovat si zdravý rozum.
Budeme si přát, aby měl náš malý klient pod stromečkem vozík, který si zaslouží a hlavně potřebuje.
Příjemný vánoční čas Vám přeje sociální pracovnice.
